Chalupa Cizinka #7080

Vzhledem k lokalitě nevede přímo k chalupě žádná veřejná komunikace pro auta.
Auta doporučuji ponechat na parkovišti u skiareálu U Sachovy studánky odkud se dá dojít na chalupu za 15 minut svižnou chůzí. Odzkoušené mám na vlastní kůži i se třemi malými dětmi - cesta od parkoviště trvá s dětmi 25 minut
Konkrétní mapu trasy zašlu na základě rezervace.

Zažijte romantiku bez signálu v divočině Beskydských hor kde jediná vaše starost bude sehnat dříví na oheň

Kapacita je od romantického páru až po partu deseti horalských duší. Počet osob lze po dohodě dále navyšovat, v chalupě je až 12 postelí nebo se vás taky může v noci zahřívat několik na jedné posteli

Vybavení chalupy: vstupní veranda, plně vybavená kuchyň s plynovým sporákem (nádobí, sklenice, hrnky, mikrovlnka, rychlov. konvice, lednice), dvě ložnice v každé k dispozici 4 lůžka - v každé ložnici kamna na dřevo, koupelna i kuchyně bez tekoucí vody - nutné použít vodu ze studny a případně ohřát na kamnech které jsou přímo v koupelně, chemické WC
Necelých 100m pod srubem teče potůček, kde se dá umýt nádobí a vykoupat se... Tuto vodu si můžete případně donést do chalupy na umytí rukou apod. Pitnou vodu vodu pravidelně doplňujeme.
Přímo vedle chalupy je také užitková voda z kohoutku (v zimě není dostupná).

Rozhodně nečekejte bílou postel s peřinou, tekoucí vodu, volnou wifinu, nebo splachovací záchod.
Mobilní telefony rovnou nechte doma, stejně tam není signál. V chalupě jsou k půjčení deskovky a pro děti dokonce i vláčkodráha!
A taky klid a wellness pro duši.

S sebou doporučujeme: věci v krosně pro pěší přechod od parkoviště, vhodnou obuv a oblečení, vytisknutý nebo napsaný kod od dveří, čelovku


Byla jednou jedna rodina – otec, matka a jejich dva synové – kteří žili v malém moderním městě na počátku 21. století. Žili poklidně, ale jejich život byl plný technologií, mobilů, počítačů a aut. Jednoho dne se však stalo něco nečekaného.

Při prozkoumávání starého podkroví narazili na tajemný starý hodinový stroj, který vypadal jako z jiného století. Synové si jej začali hrát a náhle se stalo něco zvláštního. Stroj se roztočil a celá rodina byla záhadně přenesena do předminulého století, do doby asi zhruba poloviny 18. století.

Vyskočili na rušné náměstí v malém městečku, kde se ozývaly povozní klapky, lidé se pohybovali v dobových oblecích a na ulicích pobíhali koně a vozy. Rodina byla zpočátku ohromená a zmatená. Otec si sáhl na svůj moderní mobil, který najednou nefungoval. Matka si všimla, že nemá žádnou moderní kabelku, ale starý kožený zavazadlový kufr. Děti byly nadšené, ale i trochu vystrašené z nového prostředí.

Museli se naučit žít bez technologií – vařit na kamnech, prát ručně a komunikovat s místními lidmi, kteří znají pouze staré způsoby. Brzy si ale začali zvykat. Otec opekl večeři na ohni, zatímco matka se věnovala dětem - společně sbírali květiny, houby a dřevo na oheň. Děti se začaly učit hrát na staré housle a učit se základům vzdělání, které bylo v té době dostupné.

Rodina si uvědomila, že i přes odlišnosti je jejich život méně stresující, a že si více váží jednoduchých radostí – procházky přírodou, společně stráveného času a vzájemné pomoci. Po několika dnech se jim podařilo najít způsob, jak se vrátit zpět do svého času pomocí starého hodinového stroje.

Když se vrátili, byli jiní. Naučili se vážit si technologií, ale také si uvědomili, jak důležitá je jednoduchost a spojení s přírodou. Od té doby žili s myšlenkou, že technologie jsou užitečné, ale že největší poklady jsou v lidech a v jejich vztazích.